Elektronický podpis si většina uživatelů spojuje s podepsaným dokumentem ve formátu PDF. Ve veřejné správě se však pracuje i s dalšími typy souborů a strukturovaných dat. Evropská pravidla proto od února 2027 rozšíří technické specifikace podpisů a pečetí, které mají veřejné instituce umět přijmout a ověřit.

Neexistuje jen jeden elektronický podpis

Prováděcí nařízení EU 2026/248 uvádí čtyři standardní profily elektronických podpisů a pečetí: XAdES, CAdES, PAdES a JAdES.

Každý z nich se hodí pro jiný způsob práce. PAdES se používá především u PDF dokumentů. XAdES vychází z formátu XML a uplatňuje se například při výměně strukturovaných dokumentů mezi informačními systémy. CAdES může chránit různé typy elektronických dat.

Zajímavou novinkou je JAdES, který je určený pro prostředí využívající formát JSON. Ten je dnes běžný při komunikaci mezi aplikacemi, portály a datovými rozhraními. Elektronický podpis tak nemusí chránit pouze soubor, který uživatel otevře na obrazovce. Může potvrzovat také původ a nezměněnost strukturovaných dat předávaných automaticky mezi systémy.

Co změna znamená pro veřejné instituce

Nové standardní formáty se začnou uplatňovat 23. února 2027. Nařízení současně stanovuje přechodné období pro podpisy a pečetě vytvořené podle dosavadních technických specifikací.

Pro úřad, nemocnici nebo školu to neznamená, že musí uživatelé začít rozlišovat jednotlivé technické profily. Důležité je, aby používané systémy dokázaly podporovaný formát automaticky rozpoznat, ověřit podpis nebo pečeť a srozumitelně zaznamenat výsledek validace.

Při pozdější kontrole pak organizace potřebuje doložit nejen samotný dokument, ale také to, kdo jej podepsal, zda se obsah nezměnil a zda byl podpis v rozhodném okamžiku platný.

Na změnu připravujeme také ELDAx

Vývoj platformy ELDAx už na nové evropské požadavky připravujeme. Cílem je, aby validace nových formátů přirozeně navazovala na příjem dokumentu, jeho evidenci, předávání do dalších systémů a důvěryhodné dlouhodobé uchování.

Pro uživatele by tak technická změna neměla znamenat další ruční kontrolu. Potřebné ověření má proběhnout na pozadí a jeho výsledek zůstat dohledatelný společně s dokumentem. Právě to je praktický přínos společných standardů: různé systémy si mohou bezpečně předávat dokumenty i data, aniž by se při každém přenosu znovu řešilo, zda je použitý podpis možné ověřit.


Share this post